Kudy vede cesta k sobě?   

Cesta k sobě – tam, kde se rodí tvořivost

Kdo jste někdy navštívili hrad Karlštejn, možná víte, jak mystické je to místo. Je tam cítit dotek dávných časů i hluboké soustředění. Domnívám se, že král Karel o tom věděl velmi dobře. Po návštěvě jeho kaplí a modlitebny mě napadlo, že právě tam – v tichu a odloučení – možná vznikaly jeho velké nápady. Možná tam uzrávaly myšlenky na postavení Karlova mostu a dalších děl, která přetrvala staletí.

Trávil tam čas o samotě, naladěn na sebe a na svou tvůrčí sílu.
A to samé můžeme udělat i my.

V dnešním shonu, odtrženi od přírody i od vlastního nitra, často ztrácíme spojení se sebou. Někdy už ani nevíme, jak se zastavit. A přitom právě tam – v zastavení – začíná cesta k sobě.

Každý z nás má své vlastní "království".
Možná není z kamene a zlata, ale z pocitů, vztahů, snů a tvořivosti.
A klíč k němu leží v sebepoznání – v ochotě naslouchat tělu, vnímat duši, rozpoznávat, co nám říká náš vnitřní hlas.

Tyto jemné signály jsou jako tichá poselství. Někdy přicházejí jako neklid, únava, napětí v těle – jindy jako radost, klid, rozšíření. Můžeme je přehlušit... nebo se na ně naladit. A právě v tom druhém případě se začíná dít něco hlubokého:
vracíme se domů, do svého středu.

Tam, v tichu uvnitř, se rodí nápady, vhledy, porozumění.
A možná zjistíme, že ke štěstí nepotřebujeme velké činy – jen vědomé propojení se sebou samými.

Závěrečná reflexe:
Zavři na chvíli oči, ztiš se a vnímej, kam tě dnes volá tvoje duše.
Možná k jedinému kroku, myšlence nebo obrazu – důvěřuj tomu, co se ukáže.
Tam začíná tvoje cesta zpět k sobě.