Relaxace a vnitřní klid - relaxace není jen odpočinek

Když se tělo začne uvolňovat, nezačíná jen chvíle klidu.

Ve skutečnosti se otevírá prostor, kde se může objevit všechno, co bylo dlouho potlačené.

Napětí, které nosíme v těle, totiž často nese příběh – o strachu, o tlaku, o starých emocích, které jsme nemohli tehdy prožít.
A když si dovolíme zastavit, tělo konečně může vydechnout… a s tím se může vynořit i to, co bylo skryté.

Proto se někdy po relaxaci necítíme hned lehce.
Tělo, mysl i emoce si přeskládávají vnitřní rovnováhu.
To, co se uvolní, se potřebuje ještě chvíli "dovyprávět".

Relaxace tedy není útěk.
Je to návrat k sobě – k tělu, k dechu, k přirozenému rytmu života. 
A právě tam začíná skutečné uzdravení. 

Můžu si řídit, co se mi v relaxaci děje?

Když se ponoříme do relaxace, často máme pocit, že bychom "měli" něco prožít — uvolnit bolest, vidět obrazy, cítit proud energie.
A když se nic zvláštního neděje, přemýšlíme, jestli to děláme špatně.

Pravda je ale jiná.
Relaxace není řízený proces.
Je to stav, kdy naše tělo a nevědomí přebírají vedení.
Otevírá se to, co je v daný okamžik bezpečné a možné.

Někdo se noří do hlubokých obrazů a emocí, jiný jen tiše spočine.
Obojí je správně.
Každý z nás má jinou kapacitu – jinou fázi cesty, jinou potřebu.

 Můžete si ale dát záměr, který vás jemně nasměruje:

"Dovoluji svému tělu, aby mi ukázalo jen to, co jsem připravena vidět a propustit."

Tak se učíte důvěřovat.
Neřídit, ale spolupracovat – s tělem, s dechem, s proudem života.
A v tom se rodí skutečný klid. 

Relaxace začíná ve chvíli, kdy přestanete chtít mít všechno pod kontrolou. Důvěřujte svému tělu. Ví, co je pro vás připravené - i když to mysl ještě neví.